Functional and Dissociative Neurological Symptoms : a patient's guide - Czech

 

Hemi

Pokud jste si to ještě nepřečetli, laskavě se předtím podívejte na stránku „vymýšlím si to?“

 

Přesto že se vaše příznaky určitě nenacházejí všechny „v mysli“, lépe pochopíte, jak by vám mohlo prospět podívat se na léčení i z psychologického úhlu.

 

Psychologové a psychiatři, obeznámení s touto problematikou, můžou pacientům s funkčními a disociativními příznaky hodně nabídnout.

 

Psychologové, kteří pracují ve všeobecných nemocnicích, rehabilitaci, klinikách specializovaných na bolest/ nebo s pacienty s chronickou únavou, velmi pravděpodobně znají tuto problematiku.

Neuropsychiatři  ji znají zcela určitě.

 

 

  •  

 

Je známo více důvodů, proč se pacienti s funkčními a disociativními příznaky můžou zdráhat navštívit psychologa / psychiatra.

 

1. „Nejsem blázen!“ 

Pro některé lidi doporučení k psychologovi /psychiatrovi naznačuje/implikuje, že jejich tělesné příznaky musí spočívat „v mysli“, a tedy že jsou „na hlavu /cvoci /blázni“. Více o tom na stránce o „vymýšlím si to“.

 

2. „Nejsem vystresovaný"

Jednou z otázek, v nichž lékaři i pacienti snadno pohoří, jsou souvislosti mezi funkčními příznaky a stresem.  Více o tom na stránce o „Příčinách“.

 

Pointa je, že u mnohých pacientů se rozvinou funkční a disociativní příznaky bez stresu. Příznaky se mohly objevit z ničeho nic nebo v souvislosti s tělesným zraněním, a jediné, co je stresuje, jsou právě příznaky!

 

U řady lidí se funční příznaky také rozvinou právě ve stresu. Neznamená to však, že stres je jediný nebo dokonce ten hlavní faktor.

 

Životní stres samozřejmě všechno zhoršuje a může být významnou příčinou funkčních příznaků, u mnoha lidí ale nemá takovou váhu. Stres ohledně příznaků je mnohem běžnější a stojí za to se na něj zaměřit.

 

3. “Nejsem ten typ člověka, co by šel za psychologem“

Opravdu se domníváte, že každý, kdo chodí k psychologovi nebo psychiatrovi je blázen? Pravděpodobně ne. Mnoho lidí chápe, proč druzí asi potřebují navštěvovat psychologa nebo psychiatra, ale přijde jim zatěžko si představit, že by sami něco takového podnikli. Pokud chcete odstranit všechny překážky, které brání léčení, asi budete muset nechat stranou své předsudky.

 

4. „Nechci podstoupit psychoanalýzu“

Mnozí lidé si myslí, že při návštěvě u psychiatra nebo psychologa se rozhovor a „léčba“ budou podobat psychoanalýze ze starých dobrých časů. Klasický (a mylný) názor hlásá, že psychiatr řekne „vyprávějte mi o vašem dětství“, vy mu vyklopíte všechna tajemství, co jste kdy měl, a pak vám psychiatr řekne, proč jste takhle musel dopadnout.

 

Návštěva u psychiatra nebo psychologa zřídka vypadá takhle. Většina profesionálních zdravotníků v této oblasti vás bude chtít poznat, ale více je budou zajímat věci, které vám brání ve zlepšení vašeho stavu teď, než jejich příčiny v minulosti.

 

Jak vysvětleno na stránce věnované „příčinám“, může být velmi složité přesně určit, proč se u někoho objeví funkční a disociativní příznaky. Někdy prostě stačí říci „Jste náchylný k funkčním příznakům, pokusme se najít způsob, jak vaši situaci zlepšit.“

 

 

Next Back

Funkční a disociativní neurologické symptomy: průvodce pro pacienty

Psychologie? Nejsem blázen.

Tak proč odmítáte jít za psychologem/psychiatrem?

Proč byste přece jen měl jít k psychologovi nebo psychiatrovi?...