Hemi

Chybná diagnóza...

Pacienti s funkčními/disociativními příznaky si často dělají starosti o správnost diagnózy.

Zvláště pokud se nemůže opírat o výsedek „skenování“ nebo rozboru krveNeurologických onemocnění je více. Nejběžnější jsou

• Mrtvice
• Epilepsie
• Migréna/Bolest hlavy
• Funkční/ Disociativní příznaky
• Roztroušená skleróza
• Mozkový nádor
• Parkinsonova nemoc
• Myasthenia Gravis
• Onemocnění motorických neuronů (rovněž nazývaná amyotrofická laterální skleróza)
• Periferní neuropatie
• Komprese nervového kořene nebo míchy
• A stovky dalších...

Na druhé straně máme jen omezený počet neurologických příznaků. Uveďme nejběžnější:

• Bolest hlavy
• Slabost
• Senzorické příznaky (poruchy čití)
• Výpadky vědomí
• Paměť /Kognitivní příznaky
• Řečové / polykací příznaky
• Závrať
• Zrakové příznaky – snížené vidění, dvojité vidění /
• Bolesti šíje, zad a končetin
• Třesy, svalové záškuby a stahy
• Příznaky u močového měchýře

Počet neurologických příznaků vlastně je natolik omezený, že pokud jich někdo má víc než jeden, lze snadno pochopit jeho starost, zda také netrpí jednou z běžných (nebo málo běžných) neurologických nemocí.

Tyto webové stránky se nepokoušejí vysvětlit, jak neurolog diagnostikuje všechny tyto nemoci. Seznam jen zdůrazňuje důvěrnou obeznámenost neurologů s onemocněními a také všemi příznaky, které můžou trápit vás, vaši rodinu nebo přátele.

Umístění funkčních/disociativních příznaků na předním místě v seznamu vás může překvapit, protože jen málo lidí o nich kdy slyšelo. Ve skutečnosti ale kolem 15% všech pacientů vyšetřených v neurologických klinikách jako noví pacienti má příznaky diagnostikované jako funkční nebo disociativní. Zhruba 5% všech nových ambulatně léčených pacientů má příznaky jako je slabost, výpadky vědomí nebo snížená citlivost, které jsou funkční nebo disociativní.

Pokud váš neurolog rozhodl, že jde o funkční nebo disociativní příznaky, asi pro to měl dobré důvody. Normální výsledky testů nebo zobrazení nestačí, musí tu být jednoznačné důkazy, že jde o funkční problém. Viz pozitivní zjištění funkční slabosti, senozorické funkční poruchy a disociativních záchvatů.

Stejně jako neurolog diagnostikuje Parkinsonsovu chorobu, migrénu a epilepsii u lůžka a na základě podrobné anamnézy a vyšetření (zcela bez testů), může přesně diagnostikovat funkční a disociativní příznaky.

Věci se můžou značně zkomplikovat, pokud se pacientův stav překrývá s jinou neurologickou nemocí (třeba roztroušenou sklerózou) a jasně vykazuje funkční příznaky (třeba funkční slabost). U některých lidí neurologická nemoc skutečně může spustit rozvoj funkčních příznaků a neurolog by na to nikdy neměl zapomínat. Proto se často provádí další vyšetření, ačkoliv z klinického hlediska se diagnóza jeví zcela jasná. U některých pacientů se můžou sejít dvě diagnózy – diagnóza neurologické nemoci a diagnóza nasedajících funkčních příznaků. Např. kolem 10 % osob s disociativními záchvaty zároveň trpí epilepsií (ale 90 % zatím ne).

Můžou nás však uklidnit studie o frekvenci chybných diagnóz stanovených neurology, které se vcelku shodly (alespoň pro posledních 30 let) na tom, že počet pacientů, u nichž se později prokáže chybná diagnóza, se pohybuje kolem 5 %. Graf napravo vychází z 27 studií a téměř 1500 pacientů sledovaných v průměru po dobu pěti let. Ukazuje, jak se diagnóza v průběhu let zpřesňovala.

Počet 5 % chybných diagnóz se může zdát vysoký, překvapivě je však nižší, než počty chybně diagnostikovaných pacientů s epilepsií, roztroušenou sklerózou, podobný počtu pacientů, jimž bylo chybně sděleno, že trpí onemocnění motoneuronu.

Důkazy naznačují, že chybná diagnóza neurologické nemoci v případech, kdy problém ve skutečnosti spočívá ve funkčních/disociativních příznacích, je stejně běžný jako naopak.

Závěrem ...
Každý lékař, obvykle neurolog, který stanoví diagnózu funkčního nebo disociativního příznaku, by měl dobře znát jak možné neurologické diagnózy zjištěných příznaků, tak také zjevné klinické rysy funkčních symbolů. I tak se někdy zmýlí, ale ne častěji než u jiných neurologických diagnóz.

Misdiagnosis

Tato studie použila všechny dosavadní předešlé práce, které se zabývatly tím, jak často lékaři špatně stanoví diagnózu funčních neurlogických příznaků. Výskyt špatné diagnózy byl kolem 5% od r. 1970, což opdovídá četnosti diagnostických omylů pro všechna neurologická onemocnění. (Stone et al BMJ. 2005; 331: 989;doi:10.1136/bmj.38628.466898.55